Psa má doma kde kdo. Cvičí ho také kde kdo. Existuje nepřeberné množství odborných i neodborných článků na toto téma a v neposlední řadě, pes je zvíře notně přizpůsobivé, zvládne ledacos...
Přesto se při své cestě do práce či jenom na procházce se svojí smečkou setkávám s řadou majitelů i jejich psů, kteří si na první pohled vůbec nerozumí.
Ono je moc pěkné naučit svého psa povely jako jsou: lehni, sedni a k noze a např. panáčkování a válení sudů vypadá opravdu efektivně. Jenže...
Mnoho lidí (vím, že označení mnoho zní fakt subjektivně.-)) zaměňuje výchovu s výcvikem... nechápou, proč jejich doma slušně vychovaný panáčkující a klidný psík, venku s jekotem utíká před každým zvířetem nebo na něj naopak útočí. Řeší otázky typu: proč s ním nemůžu projít okolo toho a toho plotu, proč štěká na cizí lidi, proč utíká atd., atd.
Je toho hodně...
Majitelé jsou zmateni... udělali vše ohledně výcviku přesně podle publikace...Ale...
Kde je pointa?
Věc se má poměrně jednoduše. Pes s námi komunikuje celou řadou signálu, které prostě přehlížíme.
Olizuje si nos (ještě, že ne něco jiného) pokud se cítí zmatený, nejistý či nezaměstnaný (kolik nosy si olizujících lidí, by bylo např v ČR?), zívá.
Řeknou Vám na cvičišti, že toto je důležitý signál svědčící o to, že psa přepínáte, že vám nerozumí nebo že se prostě nudí? Vypozorovali jste něco takového u svého zvířete sami?
Jak s tím můžete jako majitel naložit?
Kouzelná slůvka jsou: rozptýlit, přesměrovat, zaměstnat, ukáznit.
Častou jsou gesta nás lidí a našich psů totálně odlišná. Když si k nám někdo sedne zády, bereme to jako projev ignorace...
Jenže... u psů je časté, že si k pánovi sednou zády v případě, že potřebují zmírnit situaci. Zkrátka, zdá se jim, že jsme na ně naštvaní (máme špatný ton hlasu, prudká gesta, blíží se nás ke psu více). Pes se k nám posadí zády nebo bokem a nedívá se na nás. Mírní napětí... ale nám to připadá jako totální ignorace. (Mimochodem, proto se řada psů také nerada fotí, nechápou, proč na ně někdo kouká z takové blízkosti a navíc s tak divnou věcí, jako je fotoaparát).
Tato situace je k vidění na řadě cvičišť: Pán volá psa, který má před něj předpisově předsednout. Pes přibíhá a sedá si bokem a nebo dokonce zády k pánovi. Pán to nechápe a kypí vzteky...
Nerozumějí si...
Jak to celé shrnout?
Takových případů je celá řada a ono, nalijme si čistého vína, je možné řadu situací aplikovat na soužití nejen lidí a psů ale i "pouze" lidí mezi sebou. Neceníme sice zuby a nezvedáme nohu na každý patník,ale často na sebe štěkáme aniž bychom vůbec pochopili, jak to ten druhý myslel...
Howg.